Silní můžeme být i bez násilí... aneb násilí nic neřeší

Projekt Silní bez násilí

2. března 2008 v 18:34 | Richard Sabela |  Škola
Dne 29. 2. 2008 se uzavřela kapitola celých osmi měsíců práce na projektu Silní bez násilí, který se díky Evropské unii, organizaci Trialog a kapele GenRosso uskutečnil na ZŠ Gajdošova v Brně. Asi největším zážitkem pro žáky byl bezesporu až poslední týden projektu (25. 2. 2008 - 29. 2. 2008).
Ale já začnu od začátku. Jak jsem již zmínil, to že se bude projekt konat na ZŠ Gajdošova, bylo jasné asi před osmi měsíci. Někdy v této době se Rosťa Novotný (zástupce školy) a paní ředitelka Markéta Olbertová rozhodli, že do projektu půjdou. ZŠ Gajdošova je první školou v ČR a východní Evropě, která tento projekt uskutečnila. Žáci se o této události dověděli začátkem školního roku, tedy někdy v září 2007. Již v tuto dobu nikdo moc z projektu nadšen nebyl, objevovala se slova, jako "Projekt nám byl fakt čert dlužen", "o nás bez nás", "ať si to dělají ti, co si to vymysleli", "skupinka nějakých blbců nás tu bude učit prevenci proti šikaně"… Rovněž se i šířili i informace typu JPP (jedna paní povídala), takže bylo nakonec nejlepší, aby se to nechalo spát a až po podzimních prázdninách se řeklo, co a jak asi bude. Podzimní prázdniny si žáci mohli užívat, jak chtěli (já byl třeba v Drážďanech), zatímco učitelé ZŠ Gajdošova se s projektem blíže seznamovali. Dne 13. 11. 2007 se konala v malé tělocvičně rytmizace webových stránek školy. Tento den se také mohli žáci blíže seznámit s projektem, který později vyvrcholí představením v městské hale Vodova v Brně. To vše se konalo za přítomnosti učitelů a žáků ZŠ Gajdošova, vedení MČ Brno - Židenice, Lukáše z Trialogu návštěvy z Německa (netuším, kdo to je). Po 13. listopadu bylo už vše zhruba jasné, o co v projektu Silní bez násilí a v muzikálu Streetlight jde. Jak heslo samo
napovídá - silní můžeme být i v případě, že si na násilí ani nevzpomeneme. Streetlight je muzikál založený na skutečném příběhu. Z http://silnibeznasili.cz/muzikal.html jsem pro Vás - milé čtenáře okopíroval tento text, který o příběhu vypráví:

Příběh Charlese Moatse, hlavní postavy muzikálu, nebylo vůbec jednoduché rekonstruovat, protože o Charlesovi bylo známo málo faktů. Jeden z členů bandy, Joe, ho poznal jako tříletého ve svém rodném městě Chicagu. Pokusil se o něm s pomocí starých novinových článků, ze vzpomínek známých, policejních zpráv a básní, které Charles sám vytvořil, udělat obrázek o jeho příběhu. Mnohé zůstalo neznámo. Jeho otec mezitím zemřel a po matce neexistuje žádná stopa.
Chicago v 60-tých letech. Dějištěm je The Hole, pověstná čtvrť města, kde bandy mladistvých bojují své teritoriální války, kde násilí a bezmocnost utvářejí život, tzv. spodina společnosti. Zde žijí přátelé Charles a Jordan.
Charles poznal po mnoha oklikách mladistvé, kteří chtěli spirálu násilí přerušit. Rozhodli se zasadit se o mír a jednotu mezi lidmi. Založili hudební skupinu. K ní patří: Alan, Henry, Gary, Mike, Justin, Tommy a Charles. Dohodli se se svojí skupinou "Streetlight" uspořádat koncert za mír a boj proti násilí. O večerech zkouší ve své zkušebně, protože se blíží benefiční koncert na Malcom-X bulváru. Získané peníze si nechtějí nechat pro sebe, ale chtějí je zaslat chudým.
Jordanova pouliční banda je vedena Treyem. Patří k ní také Lisa, Treyova sestra a Jordanova přítelkyně. Gang kontroluje celou čtvrť. Trey a jeho kumpáni Kevin, Goose a Zack jsou v neustálém sporu s bandou "The Devil Gang".
Jednoho dne to dojde daleko: přepadení, střelba, mrtví, mezi kterými je také Lisa. Nenechají to jen tak a pomstí se dalšími násilnými činy. Charles se pokusí Jordana od toho odradit a najít mírumilovné řešení.
Jordan je se svým gangem pro pomstu, ale nestřílí. Trey, vůdce, je tím rozzloben a svaluje vinu na Charlese. Ten je varován a na hrozící nebezpečí upozorněn. Ale Charles se nenechá zastrašit.
Trey požaduje po Jordanovi znak loajality: Má usmrtit svého přítele Charlese, veřejného odpůrce násilností. Jordan se brání! Trey sahá po pistoli…
Od 13. 11. 2007 do 31. 1. 2008 žáci pracovali v různých hodinách na projektu. Udělala se různá hesla, která se měla dodržovat. Na dveřích pak byl vylepený papír, kde se dělaly poznámky, co se podařilo dodržet a kdy měli žáci zkrat. Hesla byla různá, která určitě znáte z praxe a řídit bychom se nimi měli asi celý život. Tím, že byla ale v průběhu dne žákům na očích, očekávalo se, že se budou více dodržovat. Jednalo se o hesla typu " s poctivostí nejdál dojdeš", "lži, podrazy a pomluvy mezi slušné lidi nepatří", "buďme dobrým kolektivem", "vzájemně si pomáhejme" atd., prostě fráze, které by měly lidi k sobě přiblížit. V 9. A se dobrý kolektiv buduje, s dodržováním těchto "předpisů" nebyly víceméně problémy, navíc některé žáky asi nepředěláme. Naštěstí se jednalo asi o dva jedince, z nichž jeden člověk do 9. A od prosince nepatří. Na papíře s kladným chováním jsme si mohli přečíst, že budujeme dobrý kolektiv a vzájemně si pomáháme, na papíře spíše se zápornými vlastnostmi jsme si mohli přečíst většinou blbosti, které tam někdo psal jen proto, aby tam něco bylo, viz třeba "Eliška šikanuje Martina", což samozřejmě není pravda a podobné kraviny z úst, ba spíše z per pubertálních žáků 9. třídy. Za sebe musím říci, že jsem se hesla snažil dodržovat, ale ne vždy se mi to dařilo. Spíše jsem měl někdy nějaké zkraty. No a takto to chodilo na ZŠ Gajdošova asi až do jarních prázdnin 2008. Žáci místo nějakých kravin, které nikdy k ničemu potřebovat nebudou, raději přemýšleli, jak změnit okolí kolem nás tak, aby se nám tu dobře žilo. Pak nastaly jarní prázdniny. A hned po nich - 25. 2. 2008 přijela na ZŠ Gajdošova skupina GenRosso. Ráno proběhlo v malé tělocvičně uvítání skupiny. Poté se žáci rozešli do workshopů, do kterých se nahlásili dle svých dovedností. Byla skupina osvětlovačů, zvukařů, herců, zpěváků, tanečníků, žáků, kteří umí hrát na hudební nástroj… prostě každý se mohl nahlásit tam, kde vidí své možnosti uplatnit se. Zde asi můj přehled končí a přeorientuji se na svou skupinku - zvukaři. Workshop "zvuk" jsem si vybral proto, že mám rád práci se zvukem a navíc práce zvukaře mi byla z nabídky asi nejbližší. Naši skupinku tvořil člen kapely GenRosso - Lito, "Doktor", aneb Pavel H., Mirek U., Míša P., Šimon, Kuba O., já, překladatelka Klára a Tomáš, rovněž překladatel. V pondělí jsme se seznámili, seznámili jsme se s teorií nutnou pro zvukaře, Pavel - fyzikář byl samozřejmě ve svém živlu. Později jsme se pokoušeli upravovat ve speciálních programech na notebooku zvuk, přidávat různé efekty a ladit vše tak, aby to bylo pro nás poslouchatelné.
V úterý ráno jsme se opět uvítali v malé tělocvičně s GenRosso. Dali jsme si heslo Don´t stop giving (nepřestávej dávat) a rozešli se do workshopů - dnes jsme si hráli s mixérem (ovladač hudby, nemyslím ten kuchyňský). Ukázali jsme si různé funkce, které jsme již následující den měli umět při představení předprogramu ZŠ Gajdošova a muzikálu Streetlight. V úterý se odpoledne upravovala hala Vodova pro vystoupení.
Středa byla ve znamení prvního společného vystoupení žáků a skupiny GenRosso. Bohužel, hned první komplikace nastala díky DPMB. Po 8. hodině ranní měli být přistaveny ke škole autobusy, které tam však nestály, ba dokonce nakonec ani nepřijely. Takže doprava na halu Vodova byla různými možnými způsoby a místo v cca 8:30 někteří dojeli až téměř o hodinu později. Dopoledne se dělala toková generálka toho, co měla veřejnost vidět. Po dokončení zkoušek se žáci vraceli na oběd do školy. Odpoledne probíhalo rovněž dolaďování v hale Vodova a v 18. hodin začalo vystoupení. Předprogram měl na starost Tadeáš z 8. B a Tereza M. rovněž z 8. B. Dále tam byl Aleš Juchelka (moderátor pořadu Medúza). Bohužel jeho kecy byly natolik trapné a nezáživné, že se mu moderování předprogramu naší školy značně omezilo, a tak bylo naštěstí hlavně v režii Tadeáše a Mihule. To, co žáci ZŠ Gajdošova a skupina GenRosso předvedli, bylo naprosto geniální. Opravdu parádní vystoupení na špičkové úrovni. Přítomen byl samozřejmě hejtman jihomoravského kraje (Stanislav Juránek), vedení MČ Brno - Židenice a první náměstkyně primátora (Barbora Javorová). Všem se vystoupení moc líbilo, doprovázela jej samá chvála, radost, tleskání a závist ostatních, kteří rozhodně to, co zažili žáci ZŠ Gajdošova za dob sezení za školní lavicí nezažijí. I přesto, že výuka probíhala na ZŠ Gajdošova oproti jiným školám jinak, rozhodně se nedá říci, že byla méně kvalitní než na jiných školách, ba právě naopak. Žáci se v prvním půlroku školního roku 2007/2008 učili poznávat své okolí, lidi ve svém okolí a prostředí, ve kterém žijí. V některých předmětech bylo vypuštěno to učivo, které se pokládá za zbytečné nebo bylo omezeno tak, aby žákovi stačilo k jeho přehledu a místo toho jsme mohli pracovat na projektu. Myslím, že je mnohem příjemnější se naučit vnímat své okolí, než se učit blbosti, které k ničemu nikdy nebudou (třeba lomené výrazy v matematice). Takže se rozhodně nedá říci, že jsme se celý půlrok nic neučili, učili jsme se především a hlavně to, co budeme v praxi potřebovat. Teď ale zpět k projektovému týdnu:
Čtvrtek 28. 2. 2008: protože muzikál konající se předchozí den v hale Vodova skončil kolem 21. hodiny a většina žáků přišla domů asi až kolem 22. hodiny (já třeba ve 22:05), tak sraz před školou byl v 9:00. Já si tak o hodinu déle pospal. Naštěstí DPMB už autobusy poskytl (jednalo se o 3 autobusy z trhačkové směny - tj. autobusy, které jsou v ulicích asi od 5. ranní do 9. ranní a od 14. odpolední do 18. večerní). Přistaveno bylo sólo - 7462 (přestávka z 05708), vůz 2374 (z 04702) a vůz 2355 (ze služby 04508). DPMB to udělal (jak dělá v poslední době) značně ekonomicky - přistavil ty autobusy, které se vracejí z různých částí ležící na jihu města do vozovny Medlánky (která je od haly Vodova nedaleko). Takže vlastně autobusy nejely prázdné, akorát místo toho, aby jel řidič režijně do garáže, svezl školáky na Červinkovu. V hale vodova jsme byli asi kolem 9:20. Žáci se opět připravovali na vystoupení, které začalo (bohužel) až v 11 hodin a mělo být bez předprogramu. To ovšem některé značně vytočilo, jelikož se na něj někteří až hluboko do noci připravovali, takže se projevila komunikace a žáci si dokázali prosadit, že alespoň něco z předprogramu veřejnosti předvedou. Tady jsme opět u toho - místo toho, abychom biflovali do hlavy encyklopedické nesmysly, psali diktáty, předváděli své znalosti u tabule, které bychom se museli naučit jak básničku, popsali 50 stránek sešitů, ve kterých se samozřejmě známkuje úprava, měli přesně nalinkovaný okraj atd. - alespoň tak to (bohužel) chodilo na většině škol v ČR … jsme se učili kolektivní spolupráci a komunikaci. A to se v tomto případě projevilo. Takže rovněž čtvrteční představení se setkalo s velice kladným a závistivým ohlasem. To středeční se mi líbilo o malinko více - byl tam předprogram, ale u čtvrtečního jsem zase mohl velmi ocenit, že jsme se naučili komunikaci. Část čtvrtečního představení jsem nahrál, ale s tou kamerou to bylo také zajímavé - ve středu ji Pája H. donesl bez baterky, ve čtvrtek s baterkou, která však byla bohužel zanedlouho vybitá. Muzikál skončil okolo 13. hodiny a následoval přesun žáků z haly Vodova (opět přistavenými autobusy, dokonce stejných ev. čísel - 7462, 2374 a 2355) na Starou osadu.
Pátek, dokonce 29. 2. 2008. Kdyby dneska třeba máti slavila 40. narozeniny, tak ji vlastně můžu popřát k desátým narozeninám. Alt Mutti má však zatím 38, ale to je jedno. No v pátek jsme se ráno v 8 hodin sešli ve workshopech. Hodnotili jsme naše úspěchy, GenRosso prý náš projekt Silní bez násilí může s klidným svědomím označit na nejlepší, který kdy mělo. Asi hodinu jsme si tedy povídali o projektu, o GenRosso, které existuje asi 42 let a vystřídalo se v něm na 210 účinkujících, o předchozích projektech, o tom, že v každém státě jsou lidé odlišní a svým chováním dělají ostatním názor na onu vlast. A tak Gajdoška může být pyšná na to, že udělali GenRossu názor na naší republiku asi nejlepší, jaký mohl. Je pravda, že projekt se tu těšil velkému kladnému ohlasu a věřím, že se mnozí změní k lepšímu. Asi v 9 hodin jsme se rozloučili s GenRosso v malé tělocvičně, poté mohl jít každý domů. Je pravda, že asi 70% zúčastněných odešlo domu až v 10 hodin, kdy byl odchod domů jaksi hraniční. V 10 hodin jsem odešel domů i já, ale přiznám se - vůbec, ale vůbec se mi nechtělo. Nechtělo se dokonce ani žákům, od kterých bych čekal, že odejdou mezi prvními. A tak mezi 9. až 10. hodinou probíhalo v malé tělocvičně podepisování různých upomínkových předmětů, loučení, při kterém padaly slzičky, poslední fotografování se členy GenRosso… GenRossáci se poté přesunuli do sborovny školy. Co se tam odehrávalo přesně nevím, ale asi loučení, děkování… Zhruba v 11:10 odjela skupina GenRosso vystupovat do Polska.
Shrnutí: práce na projektu Silní bez násilí se zúčastnilo vedení ZŠ Gajdošova, učitelé ZŠ Gajdošova, asi 238 žáků, také organizace Trialog, MČ Brno - Židenice a možná i další. Projekt stál nemalé úsilí učitelů i žáků školy, ale práce, která se udělala, se nám v mnohem větším vrátila. Učitelé se s projektem seznámili v průběhu podzimních prázdnin - koncem října 2007, žáci pak při různých příležitostech - 13. 11. 2007 při rytmizaci webových stránek naší školy, 21. 12. 2007 před každoročním tanečním vystoupením, ve středu 9. 1. 2008 a naposled asi 31. 1. 2008 - před rozdáváním vysvědčení. Samotný projektový týden probíhal od 25. 2. 2008 do 29. 2. 2008, viz příspěvky výše.
Závěrem musím dodat, že vystoupení budilo velice kladné ohlasy, práci žáků si samotní členové skupiny GenRosso nemohli vynachválit. Bylo tomu tak především díky přípravě, která stála nemálo práce a za to patří dotyčným velký dík. Velký dík patří rovněž všem, kteří do projektu vydali ze sebe vše, co mohli. A já můžu s klidným svědomím říci, že všechna práce byla zúročena.
Možná si někdo řekne k čemu to všechno - bylo to proto, abychom se naučili vnímat své okolí, zkusit změnit své okolí k lepšímu, řešit problémy, naučit se kolektivně pracovat a komunikovat… a to je dle mne mnohem lepší, než umět zpaměti vyjmenovaná slova po "v" jak jdou za sebou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Z Z | 2. března 2008 v 20:40 | Reagovat

Souhlas se vším.

Jen tak dál. Z.

2 Rosťa Rosťa | 3. března 2008 v 6:45 | Reagovat

četl jsem tento článek se zvláštním zaujetím zejména pro to, že jsem si nebyl vždy zcela jist, že ten projekt je dobře vnímán ať už žáky, nebo především rodiči, ael jak to vypadá, dopadlo to dobře :)

3 Richard Sabelino Richard Sabelino | 3. března 2008 v 9:34 | Reagovat

Rosťa: víš jací jsou rodiče... viz třeba nedávno ten anonym, kdy Ti někdo vytkl, že chodíme do divadla... já jsem tomu projektu také moc nevěřil, ale o to více se mi líbil a jsem z něj nadšen... samozřejmě tento článek jsem psal stylem "jak to vidím já" :-). Věřím, že co člověk, to jiný názor. Ale v jednom jsme se shodli 29. 2. 2008 snad všichni - bylo to bezva. A to hlavně díky důkladným přípravám a také přístupu žáků, snad všichni dali nakonec do projektu vše, co mohli a naše práce tím byla zúročena... a máme bezvadné zážitky nebo alespoň já.

4 Markéta Markéta | E-mail | 4. března 2008 v 11:46 | Reagovat

Díky za článek. Věřím, že celou Gajdošku projekt posunul dál.

5 Richard Sabelino Richard Sabelino | 4. března 2008 v 22:19 | Reagovat

Ano, Gajdoška jde dál a dál.... a to za poslední 3,5 roku - nové, bezvadné, perspektivní vedení, kterému se podařilo několik špičkových projektů - výuka Montessori, projekt SBN... dále se posouvá dál díky učitelům a samozřejmě také i díky žákům :-)) prostě jak se zdá, všechny 3 složky školy - vedení, učitelé a žáci se spolu snaží spolupracovat, komunikovat a týmově pracovat... myslím, že Gajdoška bude velmi brzy jedna z nejlepších škol v celém JMK ba dokonce možná i v ČR !!! Paní ředitelko, za všechno děkujeme !!! Posunula jste školu mílovými kroky :-))))) a myslím že ji budete dále posouvat :-)) Stejně tak si myslím, že pro školu udělaly hodně také někteří učitelé - třeba paní učitelka Lederová, pan učitel Kudělka... :-))) Takže myslím, že Gajdošku neposunul projekt, ale posouváme ji my všichni :-)))

6 Markéta Markéta | E-mail | 5. března 2008 v 18:41 | Reagovat

To máš pravdu, kdybych nebyla obklopená lidmi stejné"krevní skupiny", moje vize by se nemohly naplňovat. Když jsme s Rosťou přišli na školu, pro některé jsem byla přílišná inovátorka, ale myslím, že už začínáme sklízet ovoce naší práce. Taky kvůli super žákům. Doufám, že těch, kteří nám to budou kazit, bude stále méně a hlavně, že tam bude víc těch, kteří si to kazit nenechají.

7 Markéta Markéta | E-mail | 5. března 2008 v 18:44 | Reagovat

Jo, a babičce přeju všechno nejlepší...

8 Richard Sabelino Richard Sabelino | 5. března 2008 v 19:15 | Reagovat

Děkuji :-))) Babička zase říkala, že jste velice sympatická, což je pravda :-))))

Jinak koncem týdne tu dám další článek - něco jako "Týden po projektu"... Myslím, že na škole nyní panuje (pro mne) velice fajn atmosféra :-)).Také se mi líbí, že se nám ráno pouštějí písničky od GenRossa, je to slyšet na Viniční asi 100m od školy... hned se mi jde do ní líp, je to takové povzbuzující :-)).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.